No One Besides Me!

25. srpna 2008 v 21:58 | Pansy & Simka |  Niečo mimo....
Naš první Waycest na blogu :) Doufam, že se vám bude líbit :D a když už tak napište komentař at mame nějakou motivaci xD

(Flashback)
V koutu sklepa jednoho opuštěného domu se někdo krčil. Utekl by, ale nešlo to. Nešlo to protože byl v pasti. Byla tma a skoro nebylo vidět. Jen silueta s napřaženou rukou blížíci se k bezbrannému. Ne, teď to nevzdá- na to zašel až moc daleko. Za pár sekund je vzdálenost mezi nima téměř nulová a stojící postava bleskově vytáhne nůž a přiloží ho oběti ke krku. Nechce však, aby umřel rychle, tak mu na některých místech nařeže tepnu. Z hrdla obějti se jen ozvalo slabé a přidušené vykřiknutí. Je předem mrtva, ale zatim žije. Zatím. Na obličeji vraha se objeví slabé ušklíbnutí a srdce se mu naplnuje potěšením. Potěšením z utrpení toho bastarda co si dovolil sáhnout na jeho bratra.
"Prosím. Nezabíjej mě!..." prosil. Opět se ušlíbl. Naklonil se k jeho tváři." Neboj. Teď ještě neumřeš...Teď ještě ne". řekl chladnokrevně.
Stáhl se od něj malinko dál a chytil ho za ruku. Kluk se zoufale a vyděšeně na ni podíval. Svetlo měsíce mu ukazovalo lesklou čepel nože, jež se blížila k jeho ruce. Viděl jak se naposledy stříbřitě zaleskla a rozřízla mu tepnu. "Pane bože!!!!" vykřikl. Na měsíčním světle se krev blíštive leskla a vesele odtékala pryč. pryč z jeho těla. Cítil jak slábne... dokonce se už ani nesnažil křičet, už totiž tušil, že tu není nikdo, kdo by ho zachránil. Jen tiše seděl a čekal na smrt. Ten nad ním ho pozoroval a v duchu radostně počítal sekundy do konce, protože věděl, že moc jich nezbývá. A opravdu, za necelých pár minut kluk ležel na zemi bez tepu. ten druhý se ušklíbnul a olízl nůž na kterým ještě zbyla krev. Krátce se ještě ohlédl. Noc ted ukrývala ve své černotě smrt. Naposledy se podíval na kluka, kdyrý tam ležel v kaluži vlastní krve. "Nikdo, jenom já." řekl a odešel. Další byl vyřízenej. Další kdo nevěděl, že Mikey mu nepatří a další kdo za to zaplatil. Zaplatil krví, vlastním životem. A ani to se mu nezdálo jako dobrá cenna. Ale nec cennějšího neměli. Nic co by jim mohl vzít.
Blížil se k domovním dveřím. Vešel do domu a tiše za sebou zavřel. Nikdo neveděl že byl pryč. Nikdo se o něj radši moc nestrá. Vyšel po schodech nahoru a zamiřil k dalším dveřím. Nebyly to dveře od jeho pokoje, ale od pokoje jeho bratra. Vešel a stanul před jeho postelí kde spal. Rukou kterou měl od krve mu pohladil tvář. "Nikdy ti nikdo neublíží....slibuju." řekl. A tam kde se ho dotkl byla krev. "Nikdo." otočil se a odešel pryč. Pryč do koupelny kde ze sebe musí smýt krev. Musí se očistit od toho bastarda. Od jeho nečisté krve.
Vešel do koupelny a šel rovnou k umyvadlu. Vyndal nůž který si před tím dal zpět do kapsy. Pustil silný proud vody, nůž opláchl a ukryl v malé skřínce. Pak začal mít svoje ruce celé od krvi. Nešlo to tak snadno, protože krev mezi tím stihla trochu uschnout. A taky mu nešla spod nechtů. Když byl jakž takž spokojen, vypl vodu a šel znovu k bratrovi do izby. Miloval, když se na něj mohl dívat, prostě, jenom dívat. Dokázal by to dělat celou věčnost. Ale na druhý straně jsou i věci, který by dělal mnohem radši. Pomaly, ani si nevšiml jak, přesunul svoji ruku do Mikeho jemných vlásků.... jak on miloval se ho dotýkat..... Dotýkat se jeho celého. Celého jeho těla. Naklonil se k němu a něžně ho políbil na tvář. Mikey se trochu převalil a něco ze spaní zažvatlal. Gerard se usmál. Byl tak roztomilí. Narovnal se a obešel postel z druhé strany. Opatrně si lehl vedle něj, aby ho nevzbudil a sám pak vedle něj spokojeně usnul. Zdálo se mu o něm a o Mikeym. Byl to nádhernej sen.....až do chvíle kdy ho z něj vytrh křik." Proboha Gerarde co děláš v mojí posteli?" Gerard zamžoural a posadil se. "Kdo? Já?" zeptal se rozespale jak mu do očí zasvítilo slunce. "Kdo jiný?!" zeptal se Mikey trochu vztekle. "Nemohl sem spát..." odpověděl Gerard. Vztal a odešel. Mikey se za ním díval jako by říkal "To ti tak věřím." Bouchly dveře jak je Gerard za sebou přirazil. "Uf konečně je pryč..." vydechl si Mikey. Někdy ho pořádně děsil. Vlastně ho děsil pořád. To jak se na něho díval.....Nesnesl jeho pohled. Vztal z postele a odešel do koupelny se opláchnout. Letmo se podíval do zrcadla a pak pustil vodu. Zarazil se. Podíval se znovu na svojí tvář v zrcadle. Není to krev? Sáhl si na místo kde byla. Je to krev.....ale kde se tam vzala?? Počkat, neležel Gerard vedle něj??!! Srdce se mu rozbušilo jak o závod- nevědel totiž, jak by Gerard k té krvi došel. I když... ne! Rozhodl se tedy jít se zeptat Gerarda. Vyšel z koupelky přičem krev radši nezmyl, protože pak by se bratr mohl říct, že neví. Zaklopal mu na dveře izby kde tušil, že se nachází a řekl: ,, Můžu?" ,, Jasně"- odpovědel Gerard a tak divně se usmál až jeho bráchu zamrazilo. No stejnak vešel dovnitř. ,, Gerarde? Jak se vzala ta krev na mým obličeji?" Wayovi staršímu se však odpovídat nechtělo. Místo toho políbil vyděšeného bratra. ,, C-co to děláš?" zeptal se Mikey když se mu povedlo na chvíli ho od sebe odstrčit. ,, Nekaz to Mikey..." řekl jednoduše a pokračoval. Mladší z nich se nedříve jenom snažil jej odstrčit znovu, no když ucítil jeho ruce jak se jej dotýkaj pod tričkem, začal sebou házet a kopat. ,, Shh, klid bráško, to bude dobrý..." mlel si svoje a pomaly mu stahoval kalhoty. Zrazu někdo zazvonil u zvonku. ,, Kurva!" řekl Gerard, nechal bratra bratrem a šel otevřít dveře. Kdo to asi může být? Vyběhl z pokoje a seběhl schody div se nazabil. Když dobehl až před vstupni dveře podíval se kukátkem kdo tam je. Venku stáli nějací muži v bílich pláštích a stali tam i dva policisti. Gerard začal odstupovat odedveří nespouštějíc je z očí. Když od nich byl tak dva metry zastavil se a upřeně je sledoval. Znovu se rozdrnčel zvonek.....Do předsině vešla Gerardova matka." Proč neotevřeš?" zeptala se když uviděla, že tam stoji a civi na ně. Gerard neodpověděl. Dál sledoval. Opět zvonek. "Tak otevřeš?!" vyslala k němu další otazku. Obrátila oči v sloup a šla ke dveřím. Když brala za kliku Gerard jako by se probral z tranzu a běžel po schodech nahoru. Cestou srazil Mikeyho, ktery se za ním jen vyděšeně podíval. Gerard se zastavil a vratil k němu. "Promiň." řekl chtěl mu pomoct vstát. Mikey se po zemi od něj odsunul co nejdál to jen šlo. "Mikey já ti neublížím..." řekl. Ode dveří zaslechl matku jak mluví s policií a zjistil, že ti muži v bílých pláštích jsou cvokaři. Přišli si pro něj. Slyšel jak jim matka říka, že běžel nahoru. Slyšel policii jak jí říka co provedl. Slyšel to i Mikey. Slyšel co jeho bratr udělal. Pohled co ted vrhl na Gerarda byl plný nenávisti. Nenáviděl ho. Slyšli kroky na schodech. Gerard se podíval tím směrem a uviděl hlavy těch můžů. Na konci chodby uviděl otevřené okno. Rozhodl se, že jím vyskočí ven. Ale pak se podíval zpět na svého bratra. Nemohl od něj odtrhnou oči. Ten pohled jakým se na něj Mikey díval, ho zabíjel. Zabíjela ho nenávist. Muži v bílých pláštích došli až k nim. Gerard se na jednoho z nich podíval. "Gerarde Wayi, půjdete s námi za vraždu sedmi lidí." řekl jeden z policistů. Chtěl utéct tím oknem. Už se začal otáčet, když ucítil jak se mu z nosu valí krev. Mikey. Dal mu pěstí. Gerard se na něj nechapavě podíval a pak už si jen pamatoval jak mu něco píchli a jenom to jak křičel na Mikeyho, že ho miluje a nikdy by mu nic neudělal a,že ho jenom chtěl chránit......
to be continued.... Simka & Pansy ;)
časem k tomu udělam i banner.... ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tess tess | Web | 25. srpna 2008 v 23:01 | Reagovat

ouch..tak tohle je hodně silnej příběh..

klobouk dolů holky! je to úžasný..

dokonalost sama..

2 DareDareDevil DareDareDevil | 26. srpna 2008 v 13:37 | Reagovat

wow...gee jako maniak...tak to jsem zvědavá co z toho bude:-D

3 pLcEk pLcEk | Web | 29. srpna 2008 v 12:29 | Reagovat

aaa pěkně to začiná :) určitě pište dál :D

4 Monika/pete/Orochimaru........... Monika/pete/Orochimaru........... | Web | 31. prosince 2008 v 15:35 | Reagovat

tohle je uplne supr  jen tak daaal ja chci taky takhle psát a tesim na dalsi cast

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama